Aktuality - PROWIZORIUM - oficiální web - www.prowizorium.cz

5.9.2006 Sýba aneb jak jsem na punk zašel

Ahoj ženský a kucí,
no dlužím Vám ještě plkanec o tom, jak jsem dostal naposledy přes držku. Tenhle příběh Vás zavede do doby, kdy jsem ještě trávil hodně času v Blatný, kde jsem vyrůstal, udělal své první krůčky, začal navštěvovat restaurační zařízení a v podstatě zažíval vše, co s tímto spojené je, že. V ten můj tak vzpomínaný den jsme Já, Václav, Antonín, Pixies a Občan Brich navštivili občerstvovací stanici u Bály a dostali nápad, že zajdeme na punkovou akci, která se konala cca 400 m od zmíněného Bály. Posilnění nějaký tím kusem jsme vyrazili na koncert ostrých hochů s pilkami. Po příchodu jsem byl velice potěšen návštěvností, protože je neobvyklé, že chodí do klubů tzv. plný dům, i když třeba na místní hospodský 123 spolek Anča Band, kde jsem měl to potěšení před časem hrát, je téměř vždy plno. Průměrný věk v klubu byl cca 20 let, teda soudě podle lidí, na kterých to bylo ještě poznat, páč to bylo různě rozválené na sobě, vyčazené, zřejmě hráli nějakou hru, nevím.. Koupili jsme si pivo v kelímku a poslouchali místní punk grupu, která přijela z nedalekého okolí. Zřejmě dobrá parta, pač měla slušně zaplněný kotel. Tonda po chvilce dostal skvělej nápad. Se svou skoro dvoumetrovou postavou a holou škeblí vyrazil do kotle a s pokřikem Punk is dead začal rozhazovat do rohů partu cca 10 ks punkerů. Přišlo mu to hodně zábavné, nemyslel to zle, jen chtěl navázat kontakt a skamarádit se, je totiž dost nesmělý. Bylo vidět, že si to opravdu užívá. V tu chvíli jsem věděl, že je zle, páč hrdinové z řad punkerů zbystřili a nenápadného Tondy si všimli. Ještě naposledy jsem se napil piva a šel za Tondou s návrhem, zda by to nenechal být, že už si zaskákal, on že ne, tak jsem to nechal na něm a čekal, co přijde. V okamžiku, kdy měl na zádech 2 punkáče a 2 vpředu jsem přišel za klukama a slušně se zeptal, zda by na kamaráda mohli jít jen po jednom, že to není fér, že si je rád dá po jednom a že vím, že punkáči jsou fér kluci, že mi vůbec nevadí a vlastně že je mám rád a….(Větu jsem nedopověděl). Jeden chlapec mi čapnul za mojí deku, kterou jsem nosil a začal vyskakovat. Mi napadlo, že si chce se mnou trsnout, ale on co výskok to kop a mě přímo do tlamičky, tak jsem alespoň stačil strčit ruce před sebe. Značku bot si nepamatuji, ale ta špička byla hodně tvrdá. V tu chvilce jsem si promítnul svůj krátký život a čekal, co přijde. Už nevím, kdo to byl, ale Pixies nebo Občan Brich přiběhl a zachránil mi život a odtrhl pána i s velkou částí mojí kadeře, přeci jen jeho byla dost neupravena a vlasy takové poblité, kdežto já nosil šlechtěnou deku. A tak se to začalo mlít, klub začal být dost těsný, protože se probudili i největší vyhuleni, kteří se do té doby nudili nebo se jim něco pěkného zdálo a tak jsme to dotančili až ven před klub, kde na nás dohlíželo i kolem projíždějí policejní auto, které asi dostalo hlášku o zásahu jinde, páč zrychlilo a ujelo. No nevím ani jak to skončilo, já v tu chvíli nevěděl ani jak se jmenuju, zřejmě někdo roztrhl to, fakt nevím. Sebrali jsme se a šli do hostince k Datlovi, kde když nás viděli připravili ledové obklady. Já si chladil vyrostlý roh přimo mezi očima způsobený nějakým kopem a Tonda měl super znamínko a lá Gorbačov přímo na čele od podrážky jednoho z punk hochů, který si ho nevšiml, když ležel na zemi. Zbytek chlapců z naší party dopadl vcelku slušně, asi zřejmě dobrý oddíl, jen snad Pixies přišel o náušnice, taky mu je mohli rozepnout, než je sundali. Jak se říká vše špatné je k něčemu dobré. Máme dobré vzpomínky, roh mi zmizel, už vím, že punkáči nejsou tak přátelští, jako když somrujou, to si pamatujte! Takže toť jeden obyčejný večer u nás na Jihu. Sýba